Mě by to bavilo, ale nikdy jsem neměla příležitost si to zažít. Jen školení, kde taky nebyl na nic čas a na nějakou společnou zábavu nebylo kdy.
Ale vzhledem k tomu, že podobná témata se tu vyskytují dost často a všichni píšou, jak podobné akce nenávidí, tak už chápu, proč i v rámci pracovního kolektivu zůstávám stranou....během práce není kdy na nějaké poznávání se a mimo práci jsou všichni zpruzení, že si musí hrát a jediné, co řeší, aby už to skončilo
. Podělit se o pocity pozitivní znamená totálně se ztrapnit a vyřadit i z toho minima, co člověka s ostatními do té doby spojovalo
.
Jo a i tábory jsem měla vždycky ráda.