Přidat odpověď

Delete,
ale já zrovna utíkání před plaváním nevidím jako moc rozumné.

A další věc - moje zkušenost - já jsem strašně dlouho měla hodně vyvinutý smysl pro povinnost, ani jsem nepřipustila možnost nějak uhýbat. I na gymplu mi bylo trapné se nějak házet marod a radši jsem naklusala vstříc jasné sardeli. Na VŠ jsem šla i na zkoušky, kdy jsem neuměla, nedělala jsem žádné pokusy o změnu termínu na poslední chvíli třeba podložené lékařem, ale tam už to dopadalo křečemi v břiše, nervovým průjmem a očekávaným vyhazovem. Časem jsem se naučila to nepožívat a flákat se bez pocitů viny. A už to jelo a tak jsem tam, kde jsem, už jsem se ke zodpovědnému přístupu nevrátila. Postupně jsem se naučila věci odkládat až k bodu neřešitelnosti, posouvat mantinely, kdy ještě jo a kdy už ne....
Takže v dceři dost držím ten smysl pro povinnost, i když třeba není naučená, prostě radši špatná známka, než zvykání se uhýbat problémům.