Přidat odpověď

Tak jsem neodolala a poptala se svého muže, vyhraněného sangvinika, tedy extroverta....a ten by podobné akce ingonroval, bojkotoval, potřebuje nezávislost, odmítá sdělovat pocity...ale umí vyjít s každým, pokud jde o práci. Obecně ke svému životu nepotřebuje výrazné osobní vztahy, ale v kolektivu bývá velmi oblíbený, je to ten, kdo umí zajistit zábavu, udržet pozornost, zapojit se do konverzace snad na jakékoliv téma....

Takže ono to, jak koho prudí teambulding nebude nejspíš příliš souvist s tím, zda je člověk extrovert nebo introvert.

To spíš, jak moc člověku vadí nebo nevadí organizovaná činnost, společenské (ne jen ty stolní) hry, jak je naladěný na zrovna tenhle typ činností.

Mně někdo nařídit povinně vinný sklípek (a nebo i to nechat na mně, jestli pojedu nebo ne) nebo ples, tak se může jít s celým utužováním kolektivu bodnout .

Ale obecně mi to přijde, že spousta lidí je zhnusena už jen při představě, protože je všeobecně kladně přijímáno to zhnusení a každý, kdo něco takového vymýšlí nebo ho to baví je stavěn do role naivy (v lepším případě), debila, primitiva či jinak zcela nenormálního jedince, protože je přeci zcela jasné, jaký je to pro všechny vopruz. Přitom náplň může vypadat různě a to, co ten nebo onen považuje za zábavu až tak nezáleží na tom, jak je kdo debilní.

V mnoha tématech o trávení volného času se tu píše chození nebo běhání po lese jako jedna z velmi oblíbených činností. Ale běda, když je tato činnost zařazena do pracovních povinností. Podobně hraní různých her.

Někomu je prostě jedno, co dělá, hlavně když to dělá jen s lidmi, které si sám vybral a hlavně pro ně (sám od sebe by se třeba do lesa pocourat nešel, ale s dětmi půjde, protože je to pro ně dobré a beztak by je musel nějak zabavit)....

A někomu je jedno, za jakých okolností to nebo ono dělá, podstatnější je ta samotná činnost. Mě prostě do divadla nikdo nedostane, ani za cenu, že tím ochudím své děti, které by to třeba i bavilo. A nepůjdu do divadla ani v rámci utužování kolektivu a když přijde na to, že mám jít jako doprovod v rámci pracovních povinností, pravděpodobně udělám vše proto, abych nemusela. Na druhou stranu bojovku v lese nebo florbal si zahraju kdykoliv a s kýmkoliv a bude mi jedno, jestli mi to někdo nařídil nebo se mi podařilo najít dost jiných bláznů, co do toho se mnou půjdou dobrovolně.