Přidat odpověď

vokounku,
já tomu rozumím, že to tak spousta lidí má....vždyť to píšu....ale původní otázka na mě zněla, jestli mě takové věci baví i za daných okolností (je mi 50...no není, ale myslím, že i když bude, budu to mít stejně, mám to povinně)....prostě proto, že ta činnost samotná má pro mě velkou hodnotu....
a zase naopak, jsou činnosti, kterých se nezúčastním, i kdyby to byla jediná šance se s těmi lidmi potkat, prostě proto, že ta činnost je mi nepřekonatelně odporná.
Většina lidí ale spíš reaguje na to, že tu činnost provozují na základě vlastního rozhodnutí, i když je třeba až tak nebaví, ale rozumově si odůvodní, proč je důležité ji zrovna tehdy a tehdy dělat.
Nebo, i kdyby bylo takové teambuildění dobrovolné a dělalo se tam něco, co je baví, tak nepojedou, protože tu činnost chtějí provozovat jen s určitými lidmi, třeba s rodinou, zatímco před spolupracovníky se stydí, nechtějí se ztrapnit, chtějí být za ty seriózní....
Takže to ve výsledku dopadne tak, že když budu vědět, že čtyři z mých deseti kolegyň organizují tábory a řádí na nich při bojovkách, a šéf zorganizuje teambuilding s bojovkou, tak stejně budu jediná, kdo se jí bude chtít zúčastnit .