Přidat odpověď

Jo, je to tak. Obě strany jsou zblblí socialistickým přístupem ke zdravotnictví. Jak nedrží ty peníze v ruce, má to úplně jinej rozměr.

Lékař je pod velmi pečlivým drobnohledem společnosti. Pacientům se snažím málem odezírat z očí, do které skupiny patří - jestli chtějí osobní přístup nebo jim připadá málo profesionální, jestli chtějí vysvětlovat nebo raději stihnout autobus, jestli chtějí podat ruku nebo si představují všechny nemocniční nákazy, když se k nim přiblížím, jestli mě znají nebo ne (malé město - třičtvrtiny pacientů mi po představení sdělí "ale já vás přece znám!"), jestli chtějí vylíčit svoje příznaky sami nebo předpokládají, že si to nastuduju, atd. A stejně je to všechno málo, protože je to tak strašně křehká oblast. Když se člověk (lékař) nenaučí mít odstup od bolesti a utrpení, které ho obklopuje, skončí na antidepresivech, psychoterapii nebo v závislostech. Když se odstupu naučí, nemůže poskytovat pacientům dlouhodobě kvalitní péči, protože ztratí vhled do prožitků druhé strany.