Přidat odpověď

Určitě nějakým způsobem člověka formuje a podle něčeho si člověk to povolání i vybírá, že.
Jinak coby chronicky nemocná mám s doktory zkušeností hromadu, navíc a pozitivní zkušenosti rozhodně převažují. Pokud na něco narážím, tak spíš na demotivovanost, vyhoření, přetížení personálu, ale většina těch lidí podle mých zkušeností pořád dělá, co může.
Co se týče chování a arogance, údajně největší procento psychopatů se vyskytuje mezi právníky, manažery a politiky :), mezi zdravotníky naopak minimum. S výjimkou chirurgů, ale to je sorta sama o sobě :) U těch zdravotníků je opravdovým rizikem právě to vyhoření a věci s tím související. A samozřejmě fakt, že i mezi pacienty jsou lidé problémoví a k nedohodnutí, navíc má každý o adekvátní péči trochu jinou představu a navíc jak je člověk nemocný a trpící, má sklon si brát věci daleko víc osobně.
Ještě taková ilustrativní perlička. Můj současný praktický doktor, kterého si nemůžu vynachválit, má hodně negativní ohlasy od řady lidí. No jo, on totiž hledá podstatu problému, vyžaduje po pacientovi spolupráci a nepředepíše cokoli na cokoli podle požadavku. Zatímco z mé bývalé praktičky, která lidem napíše cokoli od antibiotik přes Lexaurin po kokain, neřeší nic, nad cukrovkou, obezitou, vysokým TK apod. mávne rukou, ochotně se s každým vykecává hodinu a k pacientovi má přístup jak k mentálně zaostalému pětiletému, je vyhlášená jako dobrodějka. Holt lid má, co lid chce