Přidat odpověď

Těšit se není to správné slovo, spíš jsem zvědavá - ještě jsem v té škole nebyla, nebyl žádný den otevřených dveří a dosud mě nenapadlo vnutit se tam jinak. Máme jednu školu ve vsi, působí na mě tak nějak neutrálně. V nejbližším městě, kam úředně spadáme a máme tam příbuzenstvo, není žádná ze 3 ZŠ natolik úžasná, abych ji preferovala na úkor nedojíždění a kamarádů v místě bydliště.

Když byl náš nejstarší maličký, říkala jsem si, jak je úžasné, že si dnes děti mohou vybrat z různých alternativních škol... jenže tady v okruhu 20 km žádná není. Tak aspoň je fajn, že existuje možnost domácí školy, kdyby ta naše byla fakt hrozná.

Výhodou bude malý počet dětí ve třídě (loni bylo 20 prvňáků, letos jich bude méně), na druhou stranu se trošku bojím, aby mezi tím málem dětí bylo nějaké, se kterým si bude syn rozumět. Nejvíc záleží na učitelce, tak jsem se ve školce ptala, jestli už se ví, jakou budou mít. Prý asi XY, prý je "starší, taková... spravedlivá, ale naučí." Z této informace jsem na rozpacích. Starší nemusí ještě znamenat "konzervativní", tj. jako za mých školních let, ale co kdyby? A já od učitele neočekávám, že mé dítě hlavně "naučí", budu spokojená, když bude podporovat jeho zvídavost nebo mu vzdělávání a poznávání alespoň neznechutí, když zajistí přátelské klima ve třídě a tak...

Půjdeme celá rodina, je to středa, to bývá muž dřív doma, takže by to mohl stihnout. A mladší dcerka chce a mimino prostě nemáme kam dát