Přidat odpověď

Taky to tak mám. Ale až po porodu prvního dítěte. Tam jsem měla na krajíčku i při jednání např. s doktorem atd. Myslím, že to u mě bylo hlavně únavou a strachem o dítě. Teď když už jsem víc mezi lidma, tak mě dojímají akorát ty besídky, pohádky s dobrým koncem, obrázek od dětí pro mě a tak. Ale hlavně už si to uvědomuju a je to fakt jenom zaslzení v oku (bez nějakého hroucení se atp.). Možná je to taky tím, jak je člověk starší a uvědomuje si tu křehkost života a že spousta věcí není samozřejmých.