Přidat odpověď

Genezi rozpadu manželství popíšu stručně, to už není, co bych potřebovala řešit...po 13 letech manžel odešel k milence obdobně staré také se dvěma malými dětmi (tedy neodešel on k ní, odešli z rodin oba do podnájmu). Manželství bylo v počátku OK,ale od doby, kdy se narodili děti a já se soustředila zejména na rodinu než na kariéru, což zrovna kolidovalo s dobou kdy manžel kariréu začal dělat, se začalo objevovat více třecích ploch a skončilo to jeho odchodem, který pro mě přišel jako blesk z čistého nebe.Po prvotním šoku začla tahanice o děti, majetek, na čemž jsme se v zásadě dohodli. Já mám děti v péči, ex si je bere jednou týdně a ob víkend, já jsem zůstala v našem dva roky postaveném baráku, ovšem i s hypotékou :-(, nicméně díky svým příjmům a výživným to tak nějak zvládám. Ex odešel v květnu a ač jsem vše viděla černě, už v srpnu se mi začal rýsovat vztah, který se vyrýsoval tak, že už s přítelem (známe se 20 let, on si loni prošel tímtéž, kdy rozvod způsobila jeho žena po 20 letech manželství, takže to ze začátku mezi náma byla taková "přátelská výpomoc" ) bydlíme spolu, moje děti ho upřímně milujou, já vycházím dobře s jeho dětmi, jezdíme na výlety, na hory, na dovolený...ale..pořád se nemůžu zbavit mementa minulosti. Je to samozřejmě způsobeno tím, že jsem zůstala v domě, který jsme s ex "stavěli" a vidím ho tak za každou namontovanou poličkou, nalepenou tapetou, navíc doma nechal v podstatě vše, co jsme si dobu manželství pořídili...ale je ve mě stále taková lítost, že se mi rozpadla rodina...Manžel jako takový mi ani nějak nechybí,i když se mi samozřejmě občas zasteskne, ale chybí mi ty rodinné zvyky, ta neměnná rutina a svým způsobem mi "vadí", že si "musím" zvykat na nového partnera, který je samozřejmě úžasný,ale v mnohém jiný než ex, na kterého jsem byla zvyklá. Když to shrnu, vrací se mi pořád lístost nad rozpadem rodiny....a už mně to štve..Jak se toho zbavit??