Přidat odpověď

Syn má teprve 2,5, jsme z Prahy a se státníma školkama samozřejmě bída (od září, natož teď). Já už cca půl roku opět pracuji a hlídání mám zajištěno půl na půl soukromou školkou s prarodičema. S prarodiči to ovšem začíná dost skřípat stylem - "hlídám ti, drž hubu a krok, můžu si dělat co chci". Manžel už vlastní mámu nemůže díky všemu rozdýchat, mě její jednání také dost uráží a dál takhle za každou cenu pokračovat nechceme.

Shodou okolností dělá manželova sestra ve státní školce v jiné části Prahy. Zkusili jsme se jí zeptat, jestli by vůbec bylo reálné ho přjmout (kdekoliv), když má pouze 2,5. Slovo dalo slovo, hodila řeč s ředitelkou a syna by nám vzali. V praxi to ovšem znamená každodenní dojíždění autem, cca 30 minut, ve špičce a zácpě cca 40-45. Veškeré převozy, výpravy, organizace.. všechno na mě, mám menší úvazek než manžel, navíc zaměstnání přeci jen blíž od oné lokality se školkou. Švagrová by mi ho brávala cca tři dny v týdnu ráno, když jede do práce (autem) a někdy, pokud by po práci nic neměla a jela rovnou domů, tak i domů. Ale to by bylo vše na domluvě a jejím volném čase. Navíc jako plus považuji, že by na něj ve školce trochu dohlídla, než by se rozkoukal, přeci jen by tam nebyl úplně sám samotinkej v rozjetém školním roce.

Šly by jste do toho? Aktuálně mám soukromou školku pod nosem a prarodiče dochází, takže po této stránce téměř ideální. Trochu se bojím toho dojíždění, ale beru to zase jako šanci se zbavit závislosti a vděku.

Od září bych ho zkusila dostat oficiálně do státní sem k nám a to by bylo úplně ideál, ale zase se bojím, aby ho vůbec vzaly, pokud uvedu (musím vůbec uvést?) že už chodil/chodí do jiné školky v jiné městské části.

DÍKY ZA NÁZORY!