Přidat odpověď

Asi tak, souhlasím se Zerat. Zajímavý je, že nikdo z mých sourozenců nehodnotí to, že jsme párkrít dostali přes čuňu jako selhání rodičů, nebo jako ponižující, apod. Všichni jsme se shodli, že jsme si to zasloužili, že jsme udělali něco těžce přes čáru.
Možná jsme psychicky holt odolní a nehroutíme se z jednoho facana, protože jsme vždycky měli zázemí a vždycky jsme věděli, že nás naši milujou.
Osobně jsem typ kterej radši dostane přes čuňu, než aby bylo doma dusno, aby se mnou např. někdo nekomunikoval atd. - a tohle má ve zvyku spousta dospělých ženských i ve vztahu k chlapovi - nafrní se a je tichá domácnost. To by třeba kleplo mě, to bych nezvládla.