Právě píšu slovní hodnocení a mi pomáhá už jen v tom, že si uvědomím kolik jsme toho zvládli, i přestože mám pocit, že toho moc nebylo a že se leccos nedařilo. Při psaní hodnocení se mi jeví celý obraz mého dítěte, není ani negativní, ani příliš vychvalovaný. Snažím se vidět dítě takové jaké je - bez srovnávání a škatulkování. A to mi hodně pomáhá k němu dál přistupovat s nadhledem a důvěrou.
Také manželovi toto hodnocení pomáhá uvědomit si, jaké pokroky jeho dítě udělalo, i přestože ho často vidí, jak se vzteká a má chuť poslat ho do školy, aby si domácí školy víc vážil.
A v neposlední řadě se chystám ho dát synovi na pěkném papíře s obrázky některých jeho výrobků a věřím, že se k němu bude rád vracet
Takže pro mě to smysl má, i když už to píšu jen pro nás.