Přidat odpověď

já jsem v jádru hodně velkej introvert, skoro izolant, vystačím si více než bohatě se svojí malou nejbližší rodinou a pár blízkými kamarády - které nemám potřebu kontaktovat a vídat příliš často, ale zase je mám léta letoucí - jsem lidem velmi věrná.
S novými lidmi se sbližuji nesmírně pomalu a opravdu spřítelit se mohu jen s tím, kdo má se mnou trpělivost a třeba to, že nejsem moc nadšená s moc častých návštěv apod. si nevykládá jako projev nezájmu - mám ty lidi ráda, zajímám se o ně .

Obecně mám klidem spíše neutrální až positivní vztah, nepěstuju nejaký nepřátelství, nenávisti apod. a čas od času i ráda jen tak s někým poklábosím, ale spíš mi vyhovuje nemít kolem sebe lid - sociální kontakty mne rychle unaví - tak, jak někoho nabíjejí, tak mne vybíjejí, cítím se brzy docela přemožena sociálními podněty a hledám , jak se vypařit a být sama. Nemám ráda oslavy a celkově společenské akce.

Mám zaměstnání, v němž se periodicky dostávám do situací, kdy musám být velmi prosociální, komunikativní, pružná v kontaktu s různými typy lidí apod. Dá se to naučit, dá se to zvládnout. Dokonce to může být zajímavé.