Přidat odpověď

Mirko,

já myslím, že třeba na těch jazykových kurzech nikoho nezajímá, jak je to DOOPRAVDY, a ti lidi tam ani kvůli tomu nejsou.

Jak jinak by si měli procvičit slovní zásobu? Myslím, že důležité v téhle chvíli je mluvit, ne to, jestli je to pravda. A na těch jazykových kursech to proboha nebrat tak osobně, jako by jediným cílem učitele bylo vyzvědět, jestli měl dědeček z třetího kolene pohlavní nemoc.

Známá učitelka jazyků mi jednou říkala, že se u zkoušek ptá lidí třeba na to, co dělali ten den ráno. A hodnotí podle toho, jak se "rozkecají", za nejhorší považovala, když dělali mmm, hmmm a neřekli nic. Naopak za nejlepší považovala odpověď ve stylu "zazvonil mi budík, tak jsem vstal, málem jsem se přerazil o kočku, kouknul jsem se z okna a zjistil, že prší a budu si muset vzít deštník, pak jsem si uvařil dobrou brazilskou kávu a udělal míchaný vajíčka, ale z nervozity, že mám jít na zkoušku, jsem snědl jen půlku, pak jsem vyběhl do deště a málem mě ohodilo sousedovo auto, tramvaj jsem dobíhal na poslední chvíli...)

Prostě že byl schopen popsat (klidně i vymyšlenou) situaci a tak prokázat, že má dobrou slovní zásobu a umí ji používat. Vůbec nebylo důležité, jestli se mu to OPRAVDU stalo nebo ne.