Přidat odpověď

Protiprávní jsou, ale...

Z hlediska personalistky: mají obvykle nařízeno od šéfů tyhle věci zjistit, a samy to považují za podstatné (i když počet dětí a možnosti jejich hlídání v případě nemoci nesouvisí přímo s danou pozicí, tak ve výsledku pokud zaměstnanec bude často na ošetřovačce tak to může firmu hodně poškodit, zaměstnavatel těmi otázkami defacto dává najevo, že by to byl problém, a upozorňuje uchazeče, aby si to rozmyslel, ať již na otázky odpoví jakkoli)

Z hlediska uchazeče: může se ptát, zda je to pro výkon dané práce relevantní a musí tedy odpovídat, ale je třeba se ptát slušně = asertivně ale ne arogantně - zaměstnavatelé pochopitelně nemají rádi "potížisty", byť jsou dle zákona v právu, nebo prostě odpoví, že počet dětí, jejich nemocnost atd... nebudou mít na docházku vliv (ať je to jakkoli), nebo řekne bez ohledu na protizák. otázky vše popravdě, ale hlavně tak získá info, že když bude často na očr, bude to pro zamtele problém, a jakékoli uvolňování také, a zváží, jestli na to opravdu má...

Jako je to těžký. Když už matka v podniku pracovala a vrací se z MD-RD, mají k ní kolegyně-kolegové, šéfovstvo vztah, ošetřovačky nějak zkousnou. Když takto přijímají novou, nechce se jim do toho, protože z toho koukaj jenom potíže, práce navíc, shánění brigádníků, naštvaní klienti atd... a přitom ještě ani není jisté, že "jinak" bude matka dobrá pracovnice. Otců se to samozřejmě týká stejnou měrou, ale statisticky vzato zatím je na očr více matek, než otců, a čím menší děti, tím spíš.