Přidat odpověď

Mandelinko, tohle není téma o ničem, spíš o podstatě - protože od nich máme.. všechno, zvlášť my ženy.
Je mi to líto!
A taky tyhle úvahy ve mě vzbuzují strach o moji maminku.. Těch pár měsíců v důchodu už si zvykla, je spokojená, je velice obětavá, víc o to, že teď prostě může; ona je můj poklad a je první, komu chci říct, co se děje, sdílíme spolu hodně; ale v poslední době si uvědomuji věk a jistá omezení a občas jsou chvíle, kdy na ni dávám větší pozor než na prcka :) Zdatně s námi dobíhala autobus, vydala se na velkou procházku, chodí od nás za tmy - pořád hrdinka!
Nevím, co ví Lassie, ale já vím, že rodina je důležitá, chápu, jak to píšeš, že chybí ty společné prožitky, je pěkné, že na ni stále myslíš (nikdy nezmizí zcela že). Máš rodinu a tu sestru. My jsme vždycky byli sami (bez širší rodiny) a jsme pořád. Dnes jsme si dvakrát volaly a taky se viděly, jednou jsem jí řekla, že ji mám ráda, že je pro mne důležitá - když jsem teď tady, s tebou, jsem za to ráda a ona to ví.. A tvoje máma taky!