Přidat odpověď

Mandelinko, je mi líto tvé ztráty, protože ztráta bolí i po letech
Ale tomu, co píšeš v další části, si dovolím trochu oponovat. Jasně, když tady čtu témata typu "máma/tchyně, dala dítěti čokoládu, jak zajistit, aby se k dítěti už nikdy nepřiblížila a nemohla ho nadále ohrožovat na životě?," tak si ťukám na čelo. Chápu tě, od dob, co jsem pracovala v hospicu, mi přijde, že 99,99% věcí, co lidi řeší, jsou naprostý kraviny. Jenže vztahy jsou různé, lidi taky, a bolavých věcí je hafo. Já osobně nechodím brečet na Rodinu ani nikam jinam a nevedu s matkou žabomyší války, dávno ji beru takovou, jaká je a neplýtvám silami na to, abych dolovala z lidí něco, co v sobě nemají, protože vím, že to má asi takovou šanci na úspěch jako požadovat po smrku, aby plodil třešně. Ale to neznamená, že to lidi nemůže bolet a trápit a slova "buď rád, že nějakou matku máš" jim pomůžou asi jako pacientovi se zlomenou nohou seřvání, co skučí bolestí a že má být rád, že si nezlomil vaz. Jelikož se starám o pubertálního bratra, který se stále nemůže srovnat s prohlášením naší matky, že její potomci jsou daň za to, že miluje našeho otce, něco o tom vím.
Hezký víkend všem