Přidat odpověď

dabo,
ne, nemám malé děti, v tom je to asi nejhorší, protože jsem doma fakt skoro nanic.
Ale nemysli, že to učitelka může snadno stíhat. Dělala jsem dva roky v 8 km vzdálené škole. Nevyšli mi vstříc ani v tom, abych neměla odpoledky. Místo žádné (slibovali) jsem chytla hned dvě. Družina tady do čtyř, takže jsem to měla tak tak. Prázdniny? Kromě letních pokaždé nějaké školení. Když mi během jedněch omarodilo dítě a bylo školení, na kterém už jsem byla pár týdnů před tím, ale tohle bylo znovu zorganizované pro všechny, dovolili mi jít domů, ale vzali mi to ze suplů...jako náhradní volno.
Jarní prázdniny jsem měla v jiném termínu než děti (jiný okres, ač 8 km od sebe) a volno jsem prostě nedostala ani na den. Ani neplacené.
Ač jsem byla jen na částečný úvazek a netřídní, konzultace, porady, třídní schůzky a všechny akce nad rámec rozvrhu se mě týkaly úplně stejně. Takže jednou týdně jsem byla v práci do šesti, když byly třídní schůzky, tak do osmi. Na rozdíl od jiných učitelek s částečným úvazkem jsem neměla ani jeden den volný, i když jsem učila od devíti (každý den), musela jsem tam být před osmou.
A dovolenou si vzít mimo prázdniny nebylo možné, takže i s rýmičkou se muselo letět k doktorovi pro ošetřovačku, pokud jsem chtěla dítě nechat doma třeba den, dva...

Ne, nemyslím, že to bylo nějak výrazně jiné (snažší) než v jiném povolání . Plus tedy to, že noci jsem opravdu trávila přípravami a opravováním, na své děti jsem měla minimum času a škod to nadělalo dost.
Proto jsem to po dvou letech vzdala, i když se mi strašně nechtělo.