Přidat odpověď

Paanko, taky to u nás přišlo ve třinácti. Od tý doby je to tak, že trvám na pravidlech (škola, povinnosti), a pokud jde o společné aktivity, občas je dám befelem. Jeden sportovní kroužek jako povinnost ve 14 taky skončil, dál už to nebylo průchozí. Ale zároveň si v té době našla jiný, nesportovní, z vlastního zájmu, a v něm pokračuje. Doma dál hraje na klavír, dál maluje a kreslí... po počátečním otřesu z toho, že je všechno špatně a kde je všechna ta aktivita a motivace, co jsem do ní vložila, to beru, jak to je. Prostě je jim tolik, kolik jim je, násilím je zlomit nejde, tak to udržuju na nějaký kompromisní rovině, aby puberťačka nebyla úplně zpruzelá, a abych já neměla pocit, že mi doma shnije ;)