Přidat odpověď

albo, mám dítě akční taky a to, co zmiňuješ na konci je fakt. zdendovi takhle stála v předklonu v ,,záchytné,, pozici za zadkem tchýně a tolik úrazů, co s ní za 2 hodiny, neměl snad za rok v našem provozu. ono dítě začne spoléhat, že ty ho zachráníš, pomůžeš, zpomalíš náraz.... ono ze začátku to stojí dost slziček, než si dítě zvykne, že když metá ty kozelce, že může spadnout a ty mu tam dělat trampolínu nebudeš, ale zvykne si, zvykl si i 7měsíční syn, který už obchází nábytek. jako je to šílený, slyšet tu ránu, jak švihne hlavou o parkety, ale zachraňuju jen to, u čeho jsem. holt nejsem u všeho. já ho nesundávám, já ho navádím, jak se dostat z tý situace sám. už se naučil si bezpečně klekat ze stoje, už začínám učit, jak se dostávat z gauče. nebudu ho sundávat tím, že ho zvednu a položím na zem, ne, já mu šteluju prdelku aby slézal nožkama napřed. počítám s tím, že to budu muset udělat asi 1000x, ale já ho to naučím. mě se to vyplatilo hodně. když dítě spoléhá a má plnou důvěru v to, že ty ho zachráníš, tak se chová jako sebevrah. chci, aby mi dítě důvěřovalo, ale v jiných aspektech, v tomhle chci, aby důvěřoval sobě a tomu, co sám dokáže a co mu tělo dovolí. občas je ovšem problém, že hlava dovolí víc, než pak zvládne tělo a to tu hlavu někdy pěkně bolí