Přidat odpověď

Jde o to, jak dalece úzkostná a jaký dopad to má, nejen na tebe, ale i na tvé okolí-dítě, manžel, rodina...
Ze svého života - mám 3 děti, dva divochy-musela jsem je hlídat, aby se jim něco nestalo ( nikdo je moc hlídat nechtěl, právě kvůli jejich divokosti), a třetí pohodáč, hlídaný byl od babičky od malička....Ale nejúzkostnější jsem byla právě u tohoto, když byl v nemocnici a měl zánět mozku i mozk. blan, ochrnutý a já jsem z toho byla na nervy. A od té doby ho neustále pozoruji a jsem ještě dnes nervozní, jestli se něco na něm neprojeví (vše dopadlo OK). Přitom se teda už sama kontroluji, abych to nedala znát a dál tu úzkost na něj nepřenášela, protože v té nemocnici, a i když jsem přijela domů, bál se i on a hodně. A tam jsem to nezvládla-chyba!! Dodnes má z toho následky-strach.
Ale na druhou stranu, potřebuje pomoct i ta máma, protože, když ten strach ochromí, přenáší se i na dítě, sama popisuješ měsíc dopředu staženej žaludek...
Jestli se nad tím zamyslíš, skoro každá máma má o svý děti někdy strach, ale je zdravý strach a pak ten nezdravý.