Přidat odpověď

tuhle větu neustále opakuje sousedka naší rodině. my psy nemáme rádi a ani neradi, ale do pražských bytů si je pořád nechceme a nechceme pořídit, protože neradi vstáváme, jsme celý den v práci a myslíme si, že pes by u nás trpěl. taky dost cestujeme a se psem by to bylo o dost komplikovanější, o malém bytě ani nemluvím
ona sousedka má již asi 3. psa z útulku a tito psi jsou jediné živé bytosti, které miluje. Manžela i syna mlátila, až jí to manžel jednou vrátil, tak se ho teď bojí, syn utekl z domu a stýká se jen s otcem - mimo domov (je mu 40, má normální rodinu, 2 děti, manželku, je milující a vzorný - na chalupu jezdí, když ona tam není). paní o něm mluví výhradně jako o spratkovi a o vnoučatech, které nikdy neviděla ani na fotce a ani je nechce vidět jako o grázlech co rostou pro šibenici (je jim + - jako mým dětem, okolo 17, studují gympl). skutečnost jsem maličko změnila, ale podstata je přesně jak píšu.

takže, lassie, je to opravdu jen předsudek