Přidat odpověď

já bych ale rezignovala i na zaměstnání, kdybych si to mohla dovolit, být úplně bez příjmů.
Rezignovala bych i na poslední zbytky snahy o přijatelný outfit, a trvale bych přešla na rifle (manžestráky) , pohory (sportovgní sandály) , triko, bunda.
Vnitřně bych to ale nevbímala jako rezignaci, ale vytouženou emancipaci od tlaků společnosti, nezbytnosti se nečím živit atd.
Osobně si myslím, že vzdát se krysích závodů o místo na profesnímn slunci a v batikovaný sukni utírat zadky a nudle hordě dětí je úžasně osvobozující rozhodnutí pro toho, kdo to tak fakt chce a docháže se oprostit od toho, co si o tm kdo myslí. Vysokoškolačky, co třeba měly dřív náročné profese, k tomu i inklinují, ale ne všechny seberou tu odvahu. Ale at jde to kdo je to, já to vnímám spíše jako krok k sebeosvobození se než jako rezignaci.