Přidat odpověď

Anett,
vystajlovanost vidím podobně. Byl to vždycky sen mojí mámy, obdivuje takové ty dámy, jak vypadají, jak by vyskočily rovnou z módního časopisu, včetně účesů. Mně to taky vždycky vnucovala a v pubertě jsem proti tomu hodně rebelovala - byla jsem drsná rockerka a chodila tak oblečená i na dost usedlý gympl, byly na to stížnosti, máma šílela a tak to plnilo účel Pak později jsem měla taky takové období, kdy se mámě celkem dařilo mi to vnutit, takže jsem hadry a vzhled celkově hodně řešila, skoro nenosila džíny a jiné pohodlné oblečení, boty jedině na podpatcích, vlasy jedině natočené a nesměly navlhnout, aby nezkrepatěla trvalá, všechno dokonale sladěné, pořád jsem kontrolovala nalíčení. Když se ohlídnu zpět, tak to pro mě bylo hrozně nesvobodné období, nějaké dobré pocity mi to nepřinášelo, omezeních spoustu.