Přidat odpověď

V klídku, a to přesto, že mě obřady obecně děsí a nic organizovat se mi nechtělo. Poté, co se nás několik let přátelé ptali (chození 9 let), jestli se jako budeme někdy brát, jsme se koncem února domluvili, že teda jo, a objednali dubnový termín na OÚ v místě bydliště manžela podle toho, kdy měli volno a hlavně kdy nebyla VTJZ (vodácké víkendové akce, které tehdy pro nás a většinu kamarádů měly prioritu). Oznámení jsme vyrobili na psacím stroji (pche, jejdamane - tiskárna ) a nastříhali do obálek na kousky, aby si to lidi trochu užili při skládání. Šaty velmi jednoduché mi ušila teta téměř na počkání, oběd někde v restauraci - už ani nevím (je to skoro 23 let), u kadeřnice jsem nebyla, boty z tanečních, o přípravu občerstvení na večerní pařbě se postaraly kamarádky, o "program" po obřadu kamarádi, nějak to šlo bez nervů... takže i když jsem si původně přála jen úřední akt za přítomnosti svědků a výsledek se dost lišil, tak moje šílení to nebylo