Přidat odpověď

Já jsem zjistila, že mě často moje představy a katastrofický scénáře "dopředu" oddělaj mnohem víc, než když se ta katastrofa skutečně stane. V naprosté většině případů se nestane, nebo se stane, ale jinak a je to nakonec dobře. Život si zkracuju úplně zbytečně obavama, co přijde. To mi připomíná nějakýho šlechtice, který se celý život bál nemocí a nakonec se dožil skoro osmdesáti let. To je fakt představa - žít takhle dlouhej život v úzkostech z něčeho, co se ani nestane.
Když mám přežít něco náročnýho, představim si to jako úkol v počítačový strategický hře. Je třeba zdolat další překážku a dostanu bod