Přidat odpověď

Od okamžiku, kdy jsem se začala odpoutávat od toho, co ve svým životě nechci - od stresů, depresí, nepříjemných pocitů - si řídím svůj život sama.
Během gymnázia mě lákala psychologie, ale vzhledem k velkému převisu uchazečů a nízkému sebevědomí jsem nabyla pocitu, že na to nemám a ani jsem to nezkusila. Začala jsem dělat profesi, která mě nebavila vůbec, VŠ technického a ekonomického zaměření jsem nedostudovala. Jako máma dvou nestandardních dětí jsem potom obešla spoustu psychologických poraden, kde nepomohli ani mým dětem, ani mně s nimi. Hledala jsem tedy alternativy, u jedné jsem momentálně zůstala dýl a dnes vlastně dělám to, co jsem kdysi dělat chtěla, jen jsem se k tomu dostala obloukem - a nejspíš je to tak dobře, protože je to dle mých zkušeností funkčnější. A učím se dál, hledám nové možnosti a pochopila jsem, že formální vzdělání může být v určitém ohledu i brzdou a omezením. To opravdu důležité jsem se naučila mimo školy.