Přidat odpověď

Kdysi jsem v nějaké knížce četla, že někteří lidé svůj život žijí a někteří "jsou žiti". Jsem asi spíš ten první typ, který se snaží svůj život někam aktivně směřovat. Ale jsem smířená s tím, že některé jsou mnou neovlivnitelné a jdou mimo mě. Tak se potom snažím i z negativní situace vytěžit maximum a jít dál. A taky jsem naučila, že když něco nedopadne podle mých představ, nemusím být hned zklamaná, protože to vůbec nemusí být špatně toto poznání je velká úleva. Jakousi nepochopitelnou shodou okolností se mi na opačném konci republiky podařil vystudovat obor, který jsem vždy chtěla, byť jsem původně i přes samé jedničky neměla ani doporučení ke studiu na gymnáziu (nevyhovující kádrový profil rodičů). Ale věci se asi dějí, jak mají, pro další studium mě zachránil člověk, do kterého bych to předem nikdy neřekla. Od střední školy jsem potkala partnerů několik a nelituju Dům nemám a ani to do budoucna nevidím