Přidat odpověď

Jsem zoufalá, pár týdnů byl klid a včera jsme se bavili o tom, že chce manžel zase dělat zákmový kroužek pro děti. Řekla jsem na to, že se obávám že to fyzicky nedá, protože když přijede domů z práce, řízne sebou na podlahu a leží pár desitek minut , ruzne se protahuje( je po úraze, 2 roky nepracoval, měl plny ID) On mi na to řekl že si bude dělat co chce, že sebou nenechá manipulovat a ovládat se ode mě. úplně jsem zůstala zírat, chytli jsme se, on k tomu přidal ještě pár ošklivostí, tak jsem mu řekla to cítím už od května co mě tenkrát shodil na zem a vyhrožoval mi že mě dá pěstí. Křičela jsem na měho, že v tý nemocnici měl chcipnout, že ho nenávidím, že vždycky když odjede sám tak doufám že ho zas něco přejede a nevrátí se. Pak se situace navenek trochu uklidnila, tj přestali jsme komunikovat. Kdybych měla praci co me uzivi, davno bych se rozvedla. Běžná manzelská poradna nám myslím nestačí, spiš by to chtělo nějaké centrum kde se lidi po poranění mozku učí komunikovat s okolim. Jsem zoufalá- Cp je tohle za život, člověk si žije celkem poklidně a nejdnou vinou něčí nepozornosti má ze života peklo.