Přidat odpověď

Těžko říct, jsou věci, které máme sami v rukou, něco je nás "potrefí". Zažila jsem dobré i horší věci, jako každý. Tak přemýšlím, jak je to s tou bonboniérou a nevím.

Nejdřív profese. Nevystudovala jsem sice vysněný obor, už na gymplu mi došlo, že by bylo zajímavé studovat historii, ale nějak jsem si nedokázala představit, co bych po škole dělala (učit jsem nechtěla). Vybrala jsem jinou školu, obor spíš náhodou nebo možná intuicí, ale pro mě v rámci školy nejlepší volba. Práce mě baví a uživí mě.

V osobním životě asi bylo důležité, že jsem pochopila včas, že moje studenská láska (a první vážný vztah) není vhodný partner pro život, alespoň pro mě ne. Krátce po rozchodu jsem se seznámila s nynějším manželem, stejně důležité jako láska je to, že jsme dost kompatibilní, takže jsme spolu víc jak 25 let. A kde kompatibilní nejsme, jsme tolerantní a schopní se dohodnout. Nakolik jsme měli kliku a nakolik jsem to věděla, už když jsme se brali, těžko říct.

To, že mi příroda nedopřála biologického potomka jsme vyřešili adopcí, bohužel máme jedináčka, na adopci dvou dětí jsme si netroufli.