Přidat odpověď

Arien, koukám, že jsi docela od rány. To já celkem taky, ale zkus si představit odmítat je téměř každý den, promiň, muž není doma, přijeď jindy. Ono to jde takhle dělat chvíli, ale pokud je ten někdo tak natvrdlej, tak už ti nezbývá než bouchnout a vmést mu do obličeje, že si to teda fakt nepřeju a ať tu neobtěžuje každej den. Což teda fakt neumim, to máš pravdu. A svý děti vychovávám docela dobře, jsou to holky, co se neztratěj. A co se týká kafíčkování, tak jsi vedle, udělám si hrnek kafe ráno a dopíjím ho za běhu večer, i když momentálně to jsou spíš čajíčky... Pokud už sem vlezou (a mimochodem jsou to takoví týpci, kterým, když otevřeš dveře, tak jsou schopni nacpat se do chodby opravdu jak do hospody), tak jim prostě občas kafe udělám-to když už je nedokážu odmítat a dál si dělám svý. Nesedím s nima a nedrbu, protože čas opravdu nemám na nic kromě dětí a domácnosti. Jednou jsem na ně už vylítla, když přišli, sotva pozdravili a hučí na mě ode dveří udělej mi kafe, tak jsem řekla, však to tady zná a chová se tu jako doma, kafe ví kde je tak ať si ho udělá sám.