Přidat odpověď

Z ODS se definitivně stává myšlenkově uzavřená stranička, za chvíli si podají ruce se Svobodnými (kdo ví, třeba i v preferencích). Autentickou pravicovou stranu bych uvítal. Co si pamatuju ze svého okolí na známé, co začali po listopadu podnikat, vnímali ODS zpočátku jako stranu podnikatelů. Ale pro běžného podnikatele udělala ODS prdlajz, počínaje bankovním socialismem - kdo měl známosti, vzal si úvěry, které nikdy nemusel splácet, ale běda, kdo se s rozjetým podnikem dostal do druhotné platební neschopnosti, stát, který mu nedokázal zajistit férové prostředí - i díky Klausově nejdřív lhostejnosti a pak víceméně nepřátelství vůči soudnictví - mu skočil kvůli pojistnému hned po krku a zakroutil s ním.

Klaus se vždy kasal, jaký je thatcherista - ale jakmile mu železničáři pohrozili stávkou, pokud neodvolá ředitele drah, co plánoval nezbytné reformy, sklapl podpatky a ředitele i s reformou prohodil oknem. Udržoval regulaci nájemného, zavedl v podstatě sociální systém, který máme dodneška, dokonce podpora v nezaměstnanosti byla tehdy mnohem velkoryseji nastavená, vím od pár volnomyšlenkářštěji orientovaných kamarádů, kteří neměli nijak vysoké životní nároky a z té podpory fakt dlouhodobě žili - třeba tři roky.

Od opoziční smlouvy byla ODS stále víc a víc stranou, co se angažuje hlavně v příspěvkových organizacích státní správy a samosprávy, jediné skutečně politické téma, kterým mávala (a bylo nejspíš autentické) byl zvyšující se odpor vůči EU. Postupně přitvrzovala s rétorikou proti sociálnímu státu, což byla spíš ozvěna rétoriky pozemanovské ČSSD, která taky nebyla myšlenkově zrovna bohatá, a hodně se omezovala na zdůrazňování nutnosti sociálního státu - taková ta škromachovština. Rekordní zisk 35% za Topolánka ODS rychle prošustrovala, řekl bych, právě proto, že nesplnila obnovené naděje autentického zázemí pravice (jako jsou třeba podnikatelé, kdežto zaměstnanci jsou spíš tradičním lovným územím levice).

No a k tomu lepšímu vzdělání se sluší podotknout, že letitý stranický "expert" na školství Walter Bartoš se vždy dost vehementně, spolu s podobnými váhami v ČSSD, zasazoval, často v dost podlézavém tónu vůči velkým firmám, o podporu učňovského školství, docela otevřeně ve smyslu, aby mladí učni vykonávali několik let "praxe" někde u pásu coby symbolicky placená pracovní síla... Od paktu Klaus-Zeman se ODS a ČSSD vůči sobě politicky vyhraňovaly (obě strany uplatňovaly i politiku "nulové tolerance", ČSSD díky tomu i slepě shodila vládu uprostřed předsednictví EU, a pak najedno nevěděla, co s tím), ale ideově se ve skutečnosti hodně blížily, bylo to nejlíp vidět na komunální úrovni, nejokatěji v Praze.

Potkávaly se v podstatě poblíž hranice o korporativním státě. ČSSD, která se přitom přece jenom líp potkávala se svým nejvlastnějším voličským zázemím, ale taky se nakonec ukázala být o něco myšlenkově otevřenější, se ještě zachránila a teď má druhou šanci. ODS už tu druhou šanci projela a podle mne už třetí nedostane, bude se snažit tzv. obracet ke kořenům a tam žádné čerstvé myšlenky nenajde.

Navíc voliče si myslím nezíská, pokud ta strana jako celek radikálně nezmění svůj pohled na soudní moc. Postojem, který vyvřel na povrch při odchodu Pospíšila, si je spíš odradí. ODS dokázala na politickém sponzoringu podle oficiálních čísel získat absolutně nejvíc ze stran v polistopadové historii, právě díky tomu, jaké naděje do ní vkládali podnikatelé. Ti mají ale často zájem právě na stabilním právním prostředí, vymahatelnosti práva, omezení korupce a transparentnosti veřejných rozpočtů. Malá strana balancující na prahu pro vstup do Sněmovny a odpor vůči soudní moci - to je zničující kombinace.