Přidat odpověď

Tak na terapii se rozhodně necítím neboj . Vysvětlím z čeho ve mě věci pochází, kde mají původ a co mi schází a hned jsem na terapii?? Myslím, že by ti neuškodilo trochu víc pochopení... A za sebou mám dost nepříjemných věcí, které jsem ustála ve zdraví a dobře (lhaní bývalýho manžela, rozvod, soud o majetek, doteď řeším neustálé psychické nátlaky z jeho strany vůči dětem včetně očerňování mě jako matky ze strany jeho přítelkyně, která mě z jakéhosi důvodů nesnáší a on ji v tom všem podporuje až tedy naše děti nechtějí k němu jezdit, stěhování, budování novýho domova...) Zkrátka nejsem jen povaha, abych "blbcovi" narovinu řekla, že tady otravuje ať sem nejezdí. To je vše. Jinak k těm dvěma-holky nemají, je jim mezi 25-30, jsou to hospodský povaleči a manžel s nimi pravidelně chodil když byl sám. Makají na směny a k němu domů lezli i ve dvě ráno ožralí přes terasu a budili ho. Co je muž se mnou, nikam s nima nešel, jednou jsme šli oba a nic nám to moc neříkalo, manžel je raději se mnou a dětmi doma. Moc času na sebe nemáme, tak je rád za každou chvilku a hospoda mu prý nechybí. Radši si dá pivko doma. Dost jim to vadí dodnes, tak sem furt lezou. A protože mě nejspíš pobrali jako manželovu neoddělitelnou část, tak si zvykli sem lízt. Další věc, nevidím nic špatnýho na tom, když se s dětmi schováme, špatnej vliv to na ně určitě nemá, berou to jako srandu a nejsou z toho psychicky chudáci. Ono když ten "kamarád" vyleze z auta a dojde si k oknu, kterým pak civí do baráku, kdo kde jsme, tak to není zrovna příjemný... A jak říkám zalezu si před některejma lidma za skříň klidně i v 70! Jsou to zkrátka nezmaři a občas i hulváti, dveřma je vyhodíme a přilezou oknem nebo komínem. Na druhou stranu asi jsem taktní i kvůli tomu, že přeci jen občas s nima manžel pár slov prohodí venku na zahradě, když přijedou a jsem ráda, že promluví taky s někým jiným než jen se mnou. Tak třeba i kvůli tomu s nima jednám stále jak v rukavičkách. Manžel jim taky ještě zostra neřekl že mu vadí jak sem furt lezou, jen doma na ně furt pyskuje, že už jsou zase tady.. Tak buď mu to tak nevadí a hraje to jen přede mnou nebo to taky nedokáže říct, že jsou vlezlí. Taktně už jim bylo naznačováno "xkrát". Ale to se diskuze stočila někam úplně jinam . Původně jsem manželovu toleranci viděla jen jako nezájem a zároveň jsem jen typ ženský, co občas potřebuje nějakej ten "jinej" projev lásky. To na terapii rozhodně není