Přidat odpověď

Tak Lízo, i tobě to napíšu polopatě-alkohol a důvěra v lidi=mám z toho strach. Vidím jak se kdo pod vlivem dokáže chovat. Nejsem zvyklá na tyhle situace, nikdy jsem nikam nešla, nikdy jsme v rodině neměli nikoho, kdo by chodil popíjet s kamarády a kvůli pivku a posezení "zapoměl" na toho druhýho. To je jak hrách na zeď když házim. Vy jste tím vším protřelý, tak vám to přijde ode mě úchylný. Být to obráceně, pokud bych mu slíbila, že prostě dorazím tehdy a v tolik, udělám to. Kvůli němu, protože si ho vážím a neodsunu ho stranou. A neukecá mě u stolu nikdo a nic, abych ještě zůstala. Mám svý priority prostě jinde, ale proto nejsem na terapii nebo jako když mám tři nohy a dvě hlavy a upnutá se rozhodně necítím. Jsem jiná než většina lidí v mým okolí, to ano. Ale nestydím se za to. On měl kupříkladu ženu, která si jezdila se svýma kamarádama na chaty, klidně na tejden, pařili tam, nebo chodila věčně na víno k sousedům, on sedával sám doma nebo zašel sám do hospody. Vedli život takovej ten uvolněnej jak píšete. A když jsem se ho ptala, jestli tak byl spokojenej-NEBYL. A jak to dopadlo s jeho ženou? Odešla mu se sousedem. Tak asi tak. A šup už mě zase dejte do těla