Přidat odpověď

U nás je to občas, záchvaty pláče, někdy se vztekem, někdy bezmoc.. je to únava a hlad (neumí svůj hlad nikdy pojmenovat). Beru/nesu/odtahnu do klidu,- pryč od dvou mladších, nechám vybrečet v leže, jsem tam s ní a mluvím na ni, za chvilku při jiném tématu mezi vzlykama dám jídlo klidně i nakrmím, podotýkám, že jinak schopné, aktivní, chytré a samostatné dítě-prvňák. Ma prisny rezim, kdy jit spat, protoze kdyz to neni, proste ji ta unava nici. Neustupovat, jinak se nikdy nenauci, ze scena není prostredek k dosazeni veci, ale taky neporoucet, to prinasi opak..