Přidat odpověď

Nevím, je to situace, která mě osobně děsí, ale u nás to zatím není aktuální.

Moje máma se tímto dlouhodobě zabývá a zastává názor, že dítě, které je bezvýhradně přijaté svou rodinou od malička, kde je prostor pro rozvoj jeho individuality a prostě cítí, že ho rodiče mají rádi a berou ho, je v tomto ohledu mnohem méně rizikové než udupávaný chudáček nebo ten, komu se pořád ustupuje a kolem kterého se točí svět. Takže když se ze mě začnou hrnout věty typu: "zase jsi to neuklidil, zase je tady to a ono" apod., tak se hned zarazím a snažím se problém vyřešit konstruktivněji.

Pubertu jsem prožila v prostředí, kde se mezi mými vrstevníky točilo velké množství drog - marihuana a pervitin byly k mání dokonce zdarma! Pervitin se vyráběl na řadě míst v okolí. Nikdy jsem to nevyzkoušela, i když nabídek bylo nepočítaně. Nekouřím a alkohol nepiji v podstatě vůbec (možná jednou za rok zdvořilostní sklenička lambrusca). A to jsem ani zdaleka nevyrostla v tak idilickém prostředí, o kterém mluví moje máma. Já mám ale takovou povahu, že mně nedělá problém říct to, co se jiným nebude líbit, a ani jsem nikdy neměla potřebu se někomu zalíbit za každou cenu, ale na druhou stranu jsem nikdy neměla problém s tím, že by mě okolí nebralo nebo nerespektovalo.

Mám třeba v tomto směru obavu o své dítě - syna, je ještě malý, ale pravidelně se nechá druhými strhnout k porušování pravidel, která by jinak sám neporušil, např. i k tomu, aby na popud jiného se podílel na zničení své věci, věci kterou má rád. Toho jsem si všimla sama, ale měli jsme to napsané i v pedagogickém hodnocení ze školky a jsem za to hodnocení moc ráda, protože mně pomohlo si to uspořádat a jednat. Řekla jsem si, že mu musím pomoc nebát se být sám sebou. On je jinak výjimečný po mnoha stránkách, alespoň tedy pro mě jako pro matku. Ale toto mně připadá jako nebezpečné do budoucna.