Přidat odpověď

Janino,

nevím, je to o pocitech, zakořeněno z dětství....má to tak i moje ségra....přitom naše mamka se sem tam namalovala a obléknout se vzhledek k věku a postavě taky celkem uměla...i když tedy taky musela hodně levně....

Kdysi jsem se zkusila namalovat, jen řasy....no katastrofa....já prostě nevím, co a jak...a pak právě mám pořád pocit, že se to někde rozmaže...je úplně jedno, jestli může nebo nemůže...prostě něco, co je zcela mimo mé chápání...a navíc....zrovna u svého obličeje mám pocit, že zase až tak měnit nepotřebuje...ten beru, jak je, i když ostatní ženské by asi škubaly obočí a dávaly nějaký krycí krém...ale já tu potřebu necítím...

A levné oblečení? Mně je obecně hodně líto peněz za oblečení...asi jak nedokážu posoudit, co je nebo není vkusné, co sluší, co se hodí....vždy jsem měla jediné kritériu a to pohodlí . A pak když jde stejný pocit vyvolat hadrem za dvacku a hadrem za tisícovku, tak mám prostě větší radost z toho za dvacku...protože těch 980 Kč můžu utratit třeba....za.....za nic a strčit to do kasičky . Nebo dobře...třeba za knížku.....těch nemám nikdy dost a na ty elektronický zrovna nejsem.....