Přidat odpověď

Anett,

problémy jsou dva...jsem mimo celé dva dny v týdnu...to je dost, i když jeden den z toho je víkendový....ale je to asi tak maximum, co si troufnu a mé nervy unesou v roce, kdy mají děti dělat přijímačky a jde mi tedy víc o to, jak to ve škole vedou...jak jsem psala, pátky večer se dají, ale ty neděle jsou prostě náročné a když vstávám (nebo spíš vůbec nejdu spát, protože prostě neusnu) v půl čtvrté, abych před pátou chytala vlak a vracím se večer v půl deváté (nebo odjíždím už v sobotu, přespávám u školy a vracím se v neděli kolem osmé), jsem dost vyšťavená...ale když je nechám, tak buď nemají hotovo nebo přijdou pozdě...a u nás se musí podepisovat nejen úkoly, ale i to, že každý den nahlas čtou (v páté třídě ), v žákovské každý předmět, zapomínáky....nemají u něčeho podpis, mají dalšího zapomínáka...a takhle klidně až ke dvojce z chování....a proč by to dělaly s tatínkem, když můžou počkat na maminku, že? V tomhle mám na muže vztek, protože to by mohl, ne že ne....ale prostě ne .

Nebo třeba má druhý den přijít návštěva s malými dětmi (to bylo, když jsem jela do té druhé školy v pátek, návštěva ohlášená na sobotu), muž slíbí, že s holkama uklidí...já přijedu...a nic . Kdyby alespoň neslíbili...ale i tak, že, taky tu bydlí....

Myslím, že vysloveně nerozmazluju...ale pořád jen ječím, řeším, co není, dupu po nich, jsem ta zlá....pořád jen úkoly, povinnosti....to leze na nervy, jim i mně.....muž uvaří, když jsem pryč....ale to je tak všechno...dřív stačilo napsat na nástěnku nebo i jen říct a bylo to...dneska si můžu psát, jak chci.....nemá čas, nemá čas, nemá čas...peníze, peníze, peníze....nebo se s ním domluvím, že pokud nebudou mít úkoly do té a té doby, tak jim sebere kabely od počítačů...přijedu, úkoly nejsou, kabely jsou....protože ony mu řeknou, že je mají...a jeho nenapadne chtít ty úkoly ukázat (anebo je to pro něj spíš takhle jednodušší), neprojede stránky učitelek...očůrají ho a zneužívají toho....
A on to neřeší, protože od toho jsem tu já, abych tyhle věci ohlídala....a jak jsem psala, v roce, kdy dělají přijímačky, to neumím neřešit.....

Jinak rotoped mám roky...ale ten se tedy neuchytil...mám orbitrek (ten mnohem kratší dobu) a ukecávám se, a ukecávám...ale poslední dobou řeším hodně tu školu...po nocích...máme hodně seminárek, jezdila jsem na zkoušky (muselo se ve všední den, takže další dny, kdy jsem byla mimo domov)...od prosince denně něco píšu....a holt to skončí až po závěrečkách....poslední semestr .

Proto jsem opakovaně psala, že teď to prostě nechci řešit, že jsem si jen potřebovala odfňuknout . Prostě je toho v tuhle chvíli na mě o něco víc, než normálně snesu...ale tu školu dodělat chci a potřebuju....a pak je to tedy o tom, jestli budu řešit sebe, ale tím pádem u toho nezvládnu nástup do práce, nebo půjdu do práce (což už potřebuju jak prase drbání), ale pak asi těžko budu stíhat řešit sebe...ale byla by naděje, že na tom budu lépe psychicky, což by samo o sobě pomohlo, že....
Plus by si rodinka zase třeba zvykla, že maminka není jen inventář a jediný řešitel v domácnosti .