Přidat odpověď

Šešule,

ale oni nemají spory....oni jsou vyhýbací....rpstě aby je tatínek nesjel, že rušej, přijdou za mnou...já je pak stejně za ním pošlu, ať si to s ním domluvěj....ale ony stejně příště radši přijdou za mnou...prostě to znovu a znovu zkoušejí tou příjemnější cestou...
A já jak jsem pořád ta zlá, tak nechci být zlá i v tomhle...takže je nesjedu...jen je pošlu za tím tátou (o stůl vedle, mimochodem)....

Jo, pozice nic moc, ale před těmi čtyřmi roky to bylo nutné, abych se domů vrátila, to tu byl opačný extrém, děti začaly dělat neuvěřitelné věci, protože na ně nikdo neměl čas (kradly, ničily, snědly, co jim pod ruku přišlo, vynucovaly si pozornost tím nejnemožnějším způsobem)....prostě jsem šla do práce moc brzy (ale tehdy to bylo v zájmu mého zdraví, po smrti mamky jsem se totálně složila a ta práce mi hodně pomohla)....teď už druhý rok řeším, že ta práce prostě není . Teda...já nejdříve zkoušela ty noční, protože by to odpovídalo nejlépe mému biorytmu a ještě bych zvládala řešit odpoledne děti....ale nic, ani jako brigádnici do pekárny mě nechtěli . Pak jsem tedy začala řešit to učitelování....a tam nemám momentálně žádanou kvalifikaci.....proto jsem šla do toho studia....jít dělat někam jen proto, abych chodila do práce, když jsme nebyli v existenčních problémech, to jsem zase nechtěla...

Vím, že jsem doma o rok déle, než jsem být měla a chtěla....ale v době, kdy jsem opouštěla práci, tak ještě neplatil současný zákon o kvalifikaci ped. pracovníků a ta pravděpodobnost, že po dvou, po třech letech se do práce zase vrátím, byla dost vysoká....teď to tedy honím tou dvojí školou (první jsem začala s tím, že mi na ten první stupeň bude stačit, ale nový zákon jasně řekl ne....a zase ta škola mě baví tolik, že ji chci dodělat, ostatně to taky není zrovna levná sranda, aby z toho člověk jen tak utekl )....