Přidat odpověď

Do případu nevidím, může to být tak i onak.

Každopádně bych chtěl jenom poznamenat něco k tomu, že dobrého zaměstnance se firma jen tak dobrovolně nezbaví. Obvykle tomu tak podle všeho bude, ale pokud věříte tomu, že že to platí vždy, buďte si jisti, že to je z vaší strany pouze víra. Ne všechna rozhodnutí v podnikání jsou motivována ekonomicky, ne všechna ekonomicky motivovaná rozhodnutí jsou motivována tak, jak si tu motivaci představujeme my.

S tou platnosti/neplatností to asi není až tak, jako s platností hezkého ekonomického principu, podle něhož jde podnikateli vždy o blaho firmy a její rozvoj, jak nás přesvědčoval Klaus a skupina neoliberálů v něm se zhlížejících, když zavírali oči před tunelováním. Nicméně vím z posledních let o řadě případů, kdy namátkou: propouštění pro nadbytečnost bylo provedeno náhodným výběrem, zkušenosti a pracovní výsledky nehrály roli, kdy roli hrály osobní antipatie, kdy se po určité době nabírali noví, sice méně zkušení pracovníci, ale s menšími mzdovými nároky. Je toho víc, snaha zalíbit se důležitému zákazníkovi mi nepřijde o nic víc nepravděpodobná.

K porušení pracovní kázně - v řadě firem se ke smlouvě podepisují dodatky, které pod porušení pracovní kázně zařazují i pracovní výsledky. Jestli by to skutečně obstálo před soudem, nevím, ale praxe to není ojedinělá a slouží právě k usnadnění výpovědí. A záznam o porušení pracovní kázně je opravdu strašák, je hezké vyhrát po dvou letech soud a vysoudit odstupné, ale přitom třeba být ty dva roky bez práce kvůli flastru od bývalého zaměstnavatele.

A ještě na závěr k principům. Ano, nespokojit se se šlendriánem, chtít nápravu, v tom nepřímo dělám službu i druhým. Neosobní vztahy mezi lidmi mi však docela vadí. Všude jsou lidé, ne čísla. Radost z propuštění člověka, na kterého jsem si stěžoval (pokud to tak bylo v takto nastíněném případě – z propuštění nějakého úplatkáře bych se radoval taky) je mi odporná. Ekonomické principy nenadřazuju morálním. Pokud to tak opravdu bylo, opravářova chyba pro mne není podstatná, ta radost pro je podstatná je.