Přidat odpověď

Vím, že by to bylo úplně nejlepší - vyslechnout, odkývat a myslet si svoje. Ale ono to ne vždy jde. Dnes se mi "povedlo" něco, za co jsem dostala "pojeb". Že tohleto se už nikdy nesmí stát, řvala na mě jak na malýho Jardu.. ani bránit se nemůžu. To je nejhorší. Nemůžu to vysvětlit, nic.. Chápu, že to, co jsem způsobila, byla šílená situace - ale neudělala jsem to schválně, omluvila jsem se... i mě samotné z toho nebylo lelho, ale stalo se a už to nešlo vzít zpět. Ona je prostě dokonalá a dává mi to denně najevo. Vše ví a umí nejlíp.. ach jo..