Přidat odpověď

A taky někdo udělá maximum, aby to odevzdali (zůstane dýl nebo si třeba vezme práci domů), kdežto někdo řekne "sorry, mám padla, nazdar"
- tak já osobně jsem ještě nezažila někoho, kdo by takhle postupoval. Ovšem třeba já zažila něco podobného, kde říkám - ne, odcházím.
Dost často se stává, že můj šéf chodí do práce těsně před mým koncem pracovní doby - no jeho věc, je to šéf a je to jeho firma, tak je mi šumák, že doteď byl na golfu, tenise apod. Ale - pak je to - nutně s vámi potřebuji probrat to a to, udělat to a to.......... a to teď hned a nebo do osmi do večera, chci se na to či ono ještě podívat. Byla jsem zpočátku ochotná, ovšem přesně do té doby, kdy jsem řekla - seděla jsem na tom od tří do osmi večer, a to v tyto dny, ráda bych si za to vybrala volno. A on mi řekl - no to mě nezajímá, váš problém, že to neděláte v pracovní době. Když jsem argumentovala, že práci mi zadal až před koncem pracovní doby - no a? On to potřeboval. Dnes jsem ochotná natáhnout práci kvůli opravdu závažným situacím a termínům a nechám si vše zaplatit nebo si to bez pardonu vyberu, neptám se, oznámím. A na jeho požadavky říkám - pardon, odcházím, ráda udělám, co potřebujete, ale začnu zítra ráno.
No a že si to v té práci u kamarádky nechají všichni líbit? No nechají, jsou rádi, že tu práci v dnešní době mají. Plat sice není minimální, ovšem když se to přepočítá na skutečně odprac. hodiny, tak žádná sláva. Říkám si pak - je tohle ještě život k žití?