Přidat odpověď

Nemám děvče-předškolačku, ale syna-čtvrťáka. Když mu něco najde, taky hned začne fňukat. Doufá, že mu na to skočím a on to už nebude muset dělat. Zatím mu tahle stratégie ještě nikdy nevyšla, stejně to ale pořád zkouší . Navíc je hrozně pohodlný. Takže, když dostane ve škole za úkol naučit se třeba básničku, tak je ochotný hodiny a hodiny fňukat, že se ji nikdy nedokáže naučit, že má celé dětství zkažené, protože se pořád musí něco učit... Když ho donutím si k tomu sednout, tak to zpravidla všechno umí do několika málo minut. Následně uznává, že to fňukání bylo zbytečné, ale příště to zkusí zase.

Proč to píšu? Připrav se, že věkem se to moc zlepšit nemusí. Alespoň u syna žádný pokrok nevidím. Prostě je líný, je líný, je líný! Zatím nosí samé jedničky, ale obávám se, že až ve škole přituhne, tak nepřidá a nezačne se učit. To raději propadne.