Přidat odpověď

Ono jde asi taky o to, koho a kdy se ptáš, právě kvůli tomu pocitu "ohrožení".

Já třeba vím strašně málo o rodině ze strany otce, hlavně asi proto, že všichni z té starší generace umřeli, když jsem byla ještě malá a s tetou a strejdou se na toto téma nebavíme. Takže vím jen něco od své matky, co jí můj otec v minulosti o rodině vyprávěl, a to jsou fakt jen kusé údaje.

Ze strany své matky toho vím dost, takovou tu "nevinnou" historii i od mámy, děda rád vyprávěl zážitky z války (byl ještě kluk), na konci života už mi vyprávěl i ty "pikantní" historky - třeba jak si namlouval babičku, ale taky právě i o konstatní nevěře svého otce, jak jsem psala v minulém příspěvku. Pak vím něco z písemností, teď při vyklízení hůry jsem třeba narazila i na lékařské zprávy svého strýce (matky bratra), který umřel v 9ti letech na leukémii, byly tam nějaké propouštěcí zprávy z nemocnice a tak. Taky jsem našla různé staré dopisy, které jsem si teda se zájmem přečetla.

Ale třeba nevím skoro nic o vztahu mých rodičů, matka o tom taky nemluví.

sem tam jsem něco vytáhla z cizích lidí, jak jsem se začala pohybovat v regionu jejich mládí, např. jsem narazila zcela náhodně na paní, která se mě zeptala, jestli nejsem rodina s ... a když jsem přisvědčila, tak mi začala vyprávvět, že jsme vlastně skoro rodina, že ona toho příbuzného kojila, když jeho matka neměla mlíko a jiné zábavné historky i od jiných lidí. pak už jde jen o to si to zapamatovat