Tak já si řidičák s odřenýma ušima udělala v roce 1988. Za volantem jsem seděla jednou, nějak se mi nechtěly poslouchat řeči, že auto není pojištěné a tak. Pak jsem si za volant sedla až někdy v roce 2011, poté, co si i prostřední dcera udělala řidičák a já si řekla, že když jezdí holky, zkusím to i já. Jenže nešlo mi to, holky na mne neměly trpělivost a kondiček jsem se bála. Takže jsem s řízením opět sekla. Teď mám moc hodného přítele, který má snahu přimět mě k řízení, dokonce jsem absolvovala i dvě kondiční jízdy, ale strašně se bojím a moc si beru k srdci všechny chyby. Holky šrámy na autech netrápí
a pokuty taky ne. Možná kdybych fakt jezdila pravidelně, že bych se někam dobrala, ale mám z řízení snad panickou hrůzu a téměř vždy, když mne přítel honí za volant, se z toho vymluvím. Na jednu stranu bych to ráda zvládla, ale na druhou stranu mám chuť s řízením definitivně seknout. Takže zakladatelce moc držím palce, aby se s řízením po 16 letech popasovala
.