Přidat odpověď

Jepepo, to je otázka, někdy tu hranici neumím rozlišit ani jako matka - a proto tu vysedávám s váma :)
Nemůžu všechno číst, tak jen za sebe - u mého prcka mám vypozorováno, že jsou různé "spouštěče" - hlavní je únava, nedostatek energie, paradoxně projevena právě neklidem a řáděním - pozná se při pohledu na dvě děti - jeden "šaškuje, blbne" a ten můj dělá totéž, jen ve větším měřítku - při tanečku neudrží rovnováhu, padá, směje se, smích je hlasitější, zalyká se až ztrácí dech.. Ve školce má dva takové kámoše a učitelky řeší prostě rozdělením, každému dají jiný úkol, jinou skupinku. Nemyslím, že je to pro ně snadné, ale už se spolu nějak sžili a nakonec to s ním umějí tak, že nemají žádné výtky. On si své chování neuvědomuje, tedy ví, že šaškuje, ale neví, že mimo nějaký rámec, je mi ho občas líto, ale je prostě šťastný. Asi poznáš jen pozorováním a jestli jedno to dítě tak nějak "přehrává", může to být znak nějaké poruchy - ale taky nemusí..
Nestihám číst, nevím, kam se diskuse vyvíjí, jen jsem chtěla přispět, taky si vzpomínám, že jako děcko jsme s kámoškou měly třeby záchvaty smíchu k nepřestání a nebraly ohled na to, jak to působí, kdo si co myslí, měly jsme svůj svět - chvilkově, prostě jako děti :)