Přidat odpověď

Venavello,

měla jsem ve třídě přesně takového kluka....bylo mu 10 let. Velmi inteligentní...a většinou i dost zákeřný, absolutně neschopný přiznat svou vinu....

Jenže to není chyba toho dítěte. Vem si, že je člověkem, který je jeho nejbližší, permanentně uvtrzován v tom, že chyba je na straně ostatních, že on dělá vše správně. Jeho pro ostatní nevhodné chování je podporováno a on tím pádem nemá tendenci zkoušet, natož se naučit, chovat jinak. A toto trvá několik let, takže je to poměrně zažité...

Když pak do tohoto způsobu výchovy vstoupí nová autorita, učitel(ka), je jistá šance na změnu, ale pořád je třeba počítat s tím, že vliv matky (nebo obecně rodičů) je prostě silnější.

Mně se po několika měsících práce podařilo dosáhnout toho, že kluk už dokázal přijmout, že udělal něco nesprávně...a pak, protože byl ostatními kolegyněmi považován za nevychovaného fracka, stačilo jedno hloupé nedorozumění, kde šlo o klukovo nepochopení situace a následně nepřiměřenou reakci, za kterou následoval trest, jakoby se ten kluk choval záměrně zle s touhou ublížit (bylo to naopak, on šel bránit holku, o které se domníval, že je jí ubližováno)....no a kluk se cítil hodně ukřivděný....a následně se opět dostal do stavu, kdy přestal vnímat jakoukoliv svoji vinu....protože prostě dostal signál, že ať jsou jeho úmysly jakékoliv, ať dělá cokoliv, ve škole stejně bude vždycky potrestaný a doma vždy podpořený i v tom nesprávném chování . Já jsem tam u toho tenkrát nebyla, ale měla jsem od kolegyň a pak i od toho kluka ost přesný popis toho, co se stalo...
A fakt přišla vniveč několikaměsíční práce....

Někdo si řekne, že kluk už byl dost velký, aby si to dokázal uvědomit...ne, fakt to nejde, pokud je roky vychováván nějakým způsobem, tak to, že tohle nebo tamto není pro okolí akceptovatelné, mu samo nedojde .