Přidat odpověď

Já myslím, že jsem dost tolerantí a vstřícná, ale práce s dětmi a postiženými mě naučial jedno: že jsou jisté hranice a pravidla, která platí naprosto pro všechny, tím myslím děti i dospělé, zdravé, postižené aj. Například pravidlo "neubližovat". Jasně, jsou různé příčiny, proč někdo to či ono dělá (dvouleté zdravé dítě většinou kouše z jiného důvodu než šetileté a zas jinak na to bude třeba 10ti letý autista) a tím pádem různá řešení a opatření. Ale ve všech případech, jsem - li svědkem ubližování, se mu snažím zabránit přiměřenými prostředky - svého dvouleťáka okamžitě odnáším z pískoviště, zvažuji, co k té situaci vedlo a propřístě to jako matka ošetřím lépe. U pětileťáka opět zabráním akci a pak řeším - ale asi jinak než u toho malého, kde to byla reakce na situaci, kterou nezvládal.