Já jsem asi divná, ale vlastní střecha nad hlavou byla mojí prioritou ještě před tím, než jsem dostala občanku.
Původně jsem kupovala garsonku a pak připlácela za výměnu většího bytu.
Ve 25ti letech jsem se zmohla na starý barák, který jsem pak o 5 let později darovala otci svého dítěte i s kompletním vybavením a zahradou, na které jsem málem vypustila duši. Pod vlivem filmu Válka Rosseových jsem totiž nabyla dojmu, že mi žádný majetek nestojí za můj svobodný život.