Přidat odpověď

Ale já city řadím k rozumu, protože to, zda někoho máme rádi, to závisí na naší hlavě, co máme na druhých lidech rádi, jak se chovají - jestli u člověka ceníme kladný vztah ke zvířátkům, sportovní založení, básnické střevo, hudební sluch, apod. Tento žebříček hodnot uspořádává hlava a sama pak na základě toho hodnotí líbí-nelíbí, rád-nerad.

ani ne, protože můžu být na nervy z malých řvoucích rozmazlených harantů, ale protože k tomu svému chovám city, tak bych ho do této kategorie třeba ani nezařadila, protože on přece není malý řvoucí rozmazlený, ale chytrý bobeček, co se tak roztomile domáhá svých nároků... můžou mě odrazovat chlapi, co za ženskou nezaplatí ani sklenku vína, ale u toho vlastního, kterého jsem milovala, to byla nepodstatná drobnost, protože on přece nemůže za to, že se mu nedaří v podnikání a je na mizině... a naopak to, že třeba soused má hudební sluch a hezky hraje na kytaru, ještě neznamená, že i já k němu budu přechovávat kladné city, když o něm vím, že jinak je to zmetek. prostě můžu si obecně vzato u člověka cenit čehokoli, ale to ještě neznamená, že k němu budu mít nějaké extra city - naopak, pokud ke člověku chovám nějaké city, tak tím dokážu potlačit nebo naopak vyzdvihnout ty vlastnosti, které jinak mám u lidí nerada/ráda. neboli to, že se mi líbí, když chlap zpívá a hraje na kytaru ještě neznamená, že díky tomu budu něco cítit ke každému kytaristovi. nicméně ve chvíli, kdy k nějakému takovému něco pocítím, tak je velice snadné svést to na to, že přece tak hezky zpívá a hraje na kytaru.